Hebrejská Bible

Starý zákon (Tanach) považuje existenci andělů za prostý fakt. Boží poslové jsou v Tóřei v dalších biblických knihách výslovně tímto termínem označeni. Další výraz, který v hebrejské bibli anděly označuje, totiž „synové boží“, který má jak neutrální, tak i negativní konotace: Genesis popisuje svazky mezi syny božími a dcerami lidskými, po nichž dochází k potopě, kniha Jób označuje jako syna božího i satana. Ačkoli se pak slovem 'elohim obvykle označuje Bůh, v některých pasážích se vykládá jako „andělé“ nebo „soudci“.

Ve Starém zákoně není jisté, zda andělé disponují vlastní inteligencí a svobodnou vůlí, nebo zda pouze slouží jako prostředníci a tlumočníci mezi Bohem a člověkem. Také jejich postavení vůči člověku je diskutabilní, neboť není jasné, zda mu jsou nadřazeni či podřízeni. Podle midrašů jsou andělé často v bibli skryti i za dalšími výrazy jako např. „muž“. Pokud se v bibli hovoří o anonymním muži, který se „náhodou“ vyskytuje na určitém místě v určitou dobu, jedná se pravděpodobně o anděla nebo anděly. Někdy není jasné, zda se jedná o anděla nebo samotného Boha. Jinde je zřejmé, že anděl může být pro některé lidi neviditelný a nechá se spatřit pouze určité osobě.